4. KULHAN Ludvík,
dědeček
* 16.8.1903, Trhové Sviny
+ 8.10.1961, Mnichovice
Fotografie i podpisy jsou ze žádostí o Občanské legitimace z let 1930 a 1939.
Děda Ludvík se narodil v roce 1903 v Trhových Svinech čp. 500 manželům Vavřinci Kulhánovi a Marii rozené Vávrové. Byl pátým dítětem ze šesti sourozenců. Zápis o narození zatím není digitalizovaný. Podle mojí mamky s taťkou to byl strašně hodný člověk. 13. března 1913 byl u svatého přijímání. Na Mikuláše, tedy 5. prosince 1920 dostal výuční list jako kovář a podkovář. Pak se rozhodl, že řemeslo dělat nebude a absolvoval Všeobecnou živnostenskou školu v Trhových Svinech.
V roce 1910 v archu sčítání lidu je místo bydliště celé rodiny Údolí 571 v Trhových Svinech. Během sedmi let od narození Ludvíka a záznamů o sčítání lidu se rodina buď přestěhovala nebo došlo k přejmenování ulic. Ulici Údolí již dnes pod tímto názvem nenajdeme. Údolí nebo také podle místních Nedrtál je dnes Trocnovská ulice.
Možná je na této fotografii i Ludvík se svými sourozenci, možná i se svými rodiči.
Trocnovská ulice, počátek 20. století.
Co přimělo Ludvíka opustit Trhové Sviny a kdy, to přesně nevím, nepodařilo se mi to zjistit. V roce 1921 ve Sčítání lidu 1921 Trhové Sviny se uvádí, že na adrese Českobudějovická silnice 571 bydlí Marie Kulhanová, ovdovělá, spolu se svými syny Františkem (*1901) a Ludvíkem. Ještě ve Svinech se Ludvík vyučil kovářem. Podle záznamů se ale řemeslem nikdy neživil, možná jen ve Velkém Přítočnu, ale o tom nemám žádné záznamy. V Praze se policejně přihlásil 26. dubna 1922, a sem se právě přistěhoval z Velkého Přítočna u Kladna. Proč odešel ze Svinů do Přítočna a dál do Prahy, nevím. Možná za bratrem Františkem, který už v roce 1921 truhlařil v Michli. A podle všeho bratr Honza byl v Praze také. Zrovna tak se mi nepodařilo zjistit, kde v Přítočnu pracoval a u koho a kde bydlel.
V prosinci 1927 podal žádost o Vůdčí list, zkoušku složil již v listopadu. V té době byl zřízencem banky v Šafaříkově 18. Téhož dne, tedy 2.12.1927 je Ludvík přeložen na pobočku ústavu do Rachova na Podkarpatskou Rus. Proč a jak tam byl dlouho, není známo. Ale v roce 1930 je již zpět v Praze. V Rachově byl služebně ještě několikrát.
Jedna úsměvná historka:-) – 4. dubna 1930 dostal Ludvík pokutu 10 Kč. V té době bydlel ve Slezské č.p. 98 . Obvodní inspektor Kopřiva Josef a obvodní inspektor Sklenář Josef totiž Ludvíka 7.února 1930 ve 14. hodin 15 minut nachytali, jak se řítí v osobním automobilu Francouzskou ulicí směrem k Vršovicím rychlostí 55 km/h. Oba inspektoři jej ze vzdálenosti 30 metrů měřili a stíhali služební trojkolkou celou Francouzskou ulicí až k Ruské. Muselo to vypadat jak v němých groteskách:-)) Škoda, že už nezjistíme, jakým autíčkem se snažil policii frnknout a ještě větší škoda je, že se nedochovalo někde ve stodole pod kupou sena, jak to bývá ve filmech:-)
Protokol o přestupku. Kdyby pokutu nezaplatil, šel by na 6 hodin do vězení. Je zajímavé, že do protokolu o, pro nás už zcela úsměvném prohřešku, se psal stav a majetnost. Takže Ludvík v době nehody byl zaměstnancem Spořitelny s platem 900,– Kč měsíčně a jinak zcela nemajetný.
Jako zaměstnanec Spořitelny asi hodně cestoval, protože několikrát žádal o cestovní pas, který mu v jeho nepřítomnosti vyzvedával bratr František. Zajímavé, že pas byl vydán vždy jen na období jednoho roku. Nebyl nijak zásadním úředníkem ve Spořitelně, byl skontista. BTW…před pár týdny jsem poslala žádost o rešerši právě do Spořitelny, jestli tam ještě není dědečkův spis. Nedoufala jsem, že by byl, ale zkusit jsem to musela. A opravdu hodně mě překvapilo, že odepsali a skutečně prověřovali, zda spis ve Spořitelně v archivu není. S politováním mi sdělili, že právě protože dědeček byl jen skontista, jeho spis byl před 8 lety skartován. Kdyby byl vedoucím a výš, byl by tam jeho spis dosud. Před 8 lety, tedy v roce 2015…škoda přeškoda, že nikoho nenapadlo dřív, si o spis požádat.
Roku 1931 21.3. se ve Slaném žení s Vilemínou Schnimmelovou, narozenou 24. května 1905.
1931, 21. března
Ženich Ludvík Kulhán, Trhové Sviny č. 500, okres Č. Budějovice přísluší tamtéž. Skontista městské spořitelny. Bydliště Praha XII, Vinohrady č. 380, narozen 16.VIII.1903, svobodný, bez vyznání. Otec Vavřinec Kulhán zedník a matka Marie Vávrová, soukromnice v Trhových Svinech č. 571. Svědek – Antonín Brodecký, hodinář ve Slaném č. 397.
Nevěsta Vilemína Schimmelová, Bechyně č. 149, okres Milevsko, přísluší do Eggersdorfu Rakousko. V domácnosti. Bydliště Slaný č. 190 Benešova třída. Narozena 24.V. 1905, svobodná, vyznání římskokatolické. Otec Alois Schnimmel strojvedoucí čs. stát. drah a matka Josefína Roblová, soukromnice ve Slaném č. 358. Svědkyně Ludmila Leglerová, soukromnice ve Slaném č. 206 Listiny ke způsobilosti nevěsty – Vysvědčení způsobilosti k sňatku pro nevěstu vydané okresním hejtmanstvím ve Waidhofen an der Thoja ze dne 19.1.1931 (Rakousko) č. V-18/I.
Pozn.I.: č. 11683 4 3K/2906. Pozn. II.: v Listinách u ženicha: Krajský s. civ. Praha 370/1 1933, CK XIII/28 a 104/32 povolil rozvod od stolu a lože Ks – 48 – VII – 33/34
Červeně psaná poznámka: Podle výnosu Zemského úřadu v Praze ze dne 24. ledna 1936 číslo 413/1…1936 odd. 9 poznamenává se toto: Krajský soud civilní v Praze prohlásil právoplatným usnesením ze dne 30. listopadu 1934 No XVI 1646/12/34 toto manželství jež soudně od stolu a lože bylo rozvedeno, dle zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 ……. za rozloučené. V Slaném dne 25. února 1936. Zapsal Al. Zámek, K. oficiál č. 7928/36
Manželství asi nebylo moc šťastné a bylo bouřlivější hned od začátku, protože 21. srpna 1931, tedy přesně na den 5 měsíců po svatbě, činí Ludvík oznámení na policii, že u nich bydlí už 6 týdnů policejně nepřihlášená tchyně Josefa Schimmelová.
Na oplátku 25. března 1932, tedy rok po svatbě, činí Vilemína udání na Ludvíka pro výstup v domácnosti, nicméně v policejních záznamech má Vilemína charakteristiku, že je povahy nesnášenlivé.
Ze žádosti o posouzení pověsti Ludvíka vyplývá, že v té době žijí v Uruguayské ulici č. 17 na Vinohradech. Ludvík je ženat a je otcem 1 nezaopatřeného dítka, je nemajetný, zaměstnán jako zřízenec městské spořitelny s platem 1.500 Kč měsíčně a požívá dobré pověsti a chová se řádně. Nebyl dosud trestán.
V úředním záznamu je zmínka o tom, že trestní stíhání proto Ludvíku Kulhanovi bylo dne 16.4.1932 zastaveno.
V dubnu 1932 je jisté, že Ludvík měl již dítě. Od taťky vím, že to byla hločička a jmenovala se Vilemínka. Takže taťka měl nevlastní sestru, což až do důchodu netušil. Bohužel se nemohli nikdy setkat, Vilemínka zemřela někdy kolem 10. – 12. roku života. Ani nevíme, kde je pohřbená.
V polovině roku 1934 je podána žádost o rozvod. 30. listopadu 1934 je manželství rozvedené. Taťka někde viděl soudní zápis z rozvodového stání, kde se popisovalo, jaké to manželství bylo, a bylo zapsáno, že k seznámení došlo při cestě vlakem, a protože sympatie zřejmě byly na obou stranách veliké, Ludvík a Vilemína strávili spolu noc v hotelu a druhý den požádali o svatbu.
Certifikát vojenské služby:
1.10.1924 – 31.3.1925 Presenční služba
6.8.1929 -26.8.1929 Cvičení se zbraněmi, a to i 1931, 1935 a 1937
24.9.1938 – 16.10.1938 Mobilizován
12.1.1939 se znovu žení a to s Marií Janatovou (*1915). Svatební oznámení je velice strohé, není tam uveden přesný den sňatku, místo a ani hodina. Marie a Ludvík měli civilní sňatek v Magistrátní úřadovně na Staroměstské radnici.
Pořadové číslo 33, 12.1.1939,
Ženich Ludvík Kulhán, domovskou příslušností Trhové Sviny 500, hospodářský adjunkt v Měst. Spořitelně v Praze, bytem Praha XII, 2319, narození 16.8.1903, rouzloučený , bez vyznání. Rodiče ženicha: + Vavřinec Kulhán – zedník, + Marie Vávrová
Nevěsta Marie Janata – ová, domovská příslušnost Praha II – 441, lit. učitelka, bytem Praha XII – 2120, svobodná, říms. katol. vyznání. Rodiče nevěsty: Antonín Janata – obuvník, Marie Kloboučníková
Listiny: I. manž. ženicha a Vilemíny rod. Schimmanové rozloučeno prav. usnes. kraj. soudu. civ. v Praze z 30.XI, 1934 čj. Nc XII 1646/34/12
Poznámka: 130071/31 IV H 5/9617 Sňatek konán na Staroměstské radnici
V létě 1939 už Ludvík vlastní parcelu v Mnichovicích, vedlejší parcelu kupuje jeho bratr Jan. O něm asi napíši zvláštní kapitolu. Jen ve zkratce – vyučený zámečník, řidič tramvaje, popotahován za smrtelnou nehodu, kterou nezpůsobil, 2x soud za protistátní činnost, podruhé omilostněn, exekuce, zabavení majetku, podlomené zdraví… O parcelu v Mnichovicích zřejmě přišel při exekuci.
V roce 1940 se Ludvíkovi s Marií narodil první syn v porodnici u Apolináře v Praze, můj tatínek, o tři roky později druhý. Pravděpodobně někdy kolem roku 1941 Ludvík s Marií začali stavět dům v Mnichovicích. Bez větších úprav sloužil skoro 55 let, poté došlo k modernizaci, ale stojí a je v rodině dodnes.
Zápisy v Členské knížce o záv. podílech a zápůjčkách u společenstva Záložna kampelička v Mnichovicích si postupně od ledna 1941 až do června 1941 vypůjčil celkem 22.000,– K. Vše splaceno 7.3.1950 i s úroky.
Děda byl velice aktivní, mám jeho členské knížky. Např. Legitimaci spolku rodáků a přátel města Trhových Svinů v Praze, kde členem byl od roku 1931 a číslo legitimace je 5. Pak v roce 1937 byl členem Čsl. obce turistické, která opravňovala ke slevám na dráze. 1938 byl členem Spolku českosl. nájemníkův Praze a v roce 1939 členem Spolku péče o mládež. Zajímavé je, že ve všech těchto legitimacích má zaplaceny příspěvky pouze na rok.
Fotografie Ludvíka z Atelieru Pelzlbauer, Praha XII, Francouzská 15 (Založeno 1895) je nedatována. Nepodařilo se mi vypátrat, v jakém období na Vinohradech byl tento ateliér a mohla vzniknout tato fotka.
I mezi bratry dělají dobré účty dobré přátele.
Dlužní úpis Ludvíka Františkovi.
Dopis na Ministerstvo národní obrany. Ludvík konal strážní službu, Marie bydlela zřejmě se synem raději někde jinde, bohužel se mi nepodařilo zjistit kde, se do domu nastěhoval ruský červený kříž a zřídil si tam polní kuchyni. Vojáci sebrali dámské kolo a další věci v hodnotě 1.710,– Kčs.
V Mnichovicích byl Ludvík předsedou stavební komise, několikrát kandidoval ve volbách, byl předsedou Včelařského spolku a založil včelařský kroužek pro mládež. Mimochodem, dědou postavený včelín je v Mnichovicích dodnes, i když už slouží jinému účelu.
V dubnu 1945 doporučuje Ludvíkovi MUDr. Javůrek v Mnichovicích, snížení pracovní doby, poněvadž trpí srdeční vadou a zánětem srdečního svalu. Spořitelna Pražská povolila zkrácení pracovní doby na 6 hodin denně, ale jen od 1.5 do 1.6.1945.
Podle poznámek taťky byl v březnu 1948 nucen podat přihlášku na kandidáta KSČ. V roce 1949 byla ovšem naštěstí kandidatura zamítnuta.
Nevím přesně, kdy měl kolaudaci domu v Mnichovicích, ale dneska přesně víme, kolik vydal za jednotlivé položky. Celkem za materiál a práce řemeslníků, pořizovací cenu pozemku, vyměření a projekt, studnu, plot…prostě komplet = 57.118,55 Kčs.
Děda Ludvík si schoval i noviny na největší legální státní loupež – Rudé Právo, z neděle 31. května 1953, vznešeně nazvanou Peněžní reforma. Spočívala hlavně ve výměně hotovosti pouze do 300,– Kčs a to v poměru 5:1 (starých : novým), nad 300,– Kčs 50:1 , vklady do 5000,– Kčs a nad 5.000,– Kčs ve stejném poměru. Ve stejném poměru se krátily i mzdy a cenné papíry.
Tady končí všechny materiály, které mám k dispozici, bohužel. Pokud se ještě nějaké někde najdou, doplním. Ludvík umírá 8.10. 1961 doma v Mnichovicích. Pohřben je na Vinohradském hřbitově v Praze
Zdroje:
Vlastní archiv taťky a můj
www.digi.ceskearchivy.cz
Policejní rešerše – Archiv Na Chodovci
www.archiv.ucl.cas.cz